Kde jsou tlačítka pro výstup, jak poznat rozjíždějící se tramvaj, jaké jsou aktuální změny v dopravě kvůli výlukám? To je jen pár potíží, kterým při využívání městské hromadné dopravy v Brně čelí nevidomí a slabozrací a také lidé se sluchovým postižením. Odborníci z Geografického ústavu přírodovědecké fakulty spolu s Dopravním podnikem města Brna (DPMB) mapovali největší bariéry v MHD a začali už také s jejich zmírňováním.
Projekt podpořený grantem od Technologické agentury ČR navázal na dřívější snahy geografů zmapovat bariéry pro lidi se znevýhodněním ve městě Brně. „Spolupracovali jsme s magistrátem, ale ukázalo se, že je velmi složité s identifikovanými překážkami něco udělat, protože zodpovědnost za jejich řešení spadá pod řadu různých organizací. Pro další spolupráci jsme si proto vytipovali jen jednu instituci a jsme rádi, že na ni kývl právě Dopravní podnik města Brna,“ uvedl hlavní řešitel projektu, sociální geograf Robert Osman.
Brněnský dopravní podnik spolu s výzkumníky vybral dvanáct bariér či situací, které se letos pokusí odstranit nebo jinak vyřešit.
Bariér jsou v MHD desítky
Brno má tak jako první v republice zmapované situace v městské hromadné dopravě, které mohou lidem se smyslovým postižením dělat potíže. Během první části projektu vznikla databáze 178 podnětů ke zlepšení přístupnosti.
„Společně jsme vybrali dvanáct bariérových situací, které jsme schopni v letošním roce odstranit. Dalším se pak budeme věnovat v příštích letech. Zkušenosti chceme sdílet prostřednictvím Sdružení dopravních podniků s ostatními dopravci. To, co během uplynulého roku vzniklo, je unikátní a budeme rádi, když výsledek usnadní neslyšícím a nevidomým cestování nejen v Brně, ale i v jiných městech,“ ocenil spolupráci s odborníky z MU generální ředitel DPMB Miloš Havránek.
Výzkumníci z přírodovědecké fakulty během prvního roku trvání projektu mluvili s téměř čtyřiceti lidmi se zrakovým či sluchovým znevýhodněním, s nimiž identifikovali překážky v městské hromadné dopravě. Druhý rok pak věnovali rozhovorům se zástupci DPMB, s nimiž hledali především způsoby, jak tyto překážky odstranit či zmírnit.
„Mluvili jsme jak s vedením dopravního podniku, tak s dvacítkou řidičů. Z téměř 180 podnětů ohledně bariér pro smyslově postižené jsme museli asi 50 vyřadit kvůli tomu, že je není možné vyřešit,“ podotkl Osman. Zdůraznil, že je potřeba nad každou situací uvažovat z pohledu všech uživatelů, protože někdy mohou být jejich potřeby protichůdné. „Lidem se zrakovým znevýhodněním by například pomohlo, kdyby se za tmy neztlumovalo v dopravních prostředcích světlo nad dveřmi, ale u předních dveří by to komplikovalo výhled řidiče,“ uvedl Osman jeden z příkladů, kdy se zdánlivě jednoduché řešení nedá realizovat.
Kde je to tlačítko?
Obecně se dá říci, že lidé se smyslovým znevýhodněním mají největší problémy s orientací. Nevidomým a slabozrakým komplikuje jízdu třeba existence velkého množství typů tramvají, které mají různé uspořádání, a není tak pro tyto lidi jednoduché nejen bez problémů nastoupit či vystoupit, ale třeba najít sedadlo či poptávkové tlačítko pro výstup.
„Je to jedna z bariér, na jejímž zmírnění nyní pracujeme. V podstatě teď chodíme do vozovny s metrem, protože pro dopravní podnik vyrábíme hmatné/haptické modely interiérů nejběžnějších typů tramvají, které si budou moci nevidomí osahat a zjistit tak uspořádání sedadel a další věci. S tím by mělo být spojené také doplnění informace o typu přijíždějícího vozidla do zvukového hlášení, které si tito lidé mohou na zastávce zjistit za pomoci speciálního zařízení,“ přiblížil některé z problémů sociální geograf. Doplnil, že aktuálně pracují na dvou haptických modelech, s nimiž na podzim půjdou za lidmi se zrakovým znevýhodněním, aby zjistili, zda jsou modely funkční a jak je případně upravit.
Vyrábí se haptické modely tramvají, ve vozech má přibýt hlášení o výstupu do vozovky a dopravní podnik bude víc spolupracovat s organizacemi sdružujícími lidi se smyslovým znevýhodněním.
Už to jede?
Nedostatek informací může být někdy i ohrožující na životě či zdraví. Například pro nevidomé je to na zastávkách, kde se vystupuje přímo do vozovky. Nebo tam, kde jsou lavičky, které nemají klasické čtyři noh. Nedají se totiž odhalit bílou holí, a to může vést ke zranění.
Lidé se sluchovým znevýhodněním řeší otázky spojené s vlastní bezpečností možná ještě častěji. Postrádají totiž vizuální informace o nebezpečí, které představují přijíždějící a rozjíždějící se vozy na zastávkách a ve větších dopravních uzlech. „Pomohly by jim světelné pásy jako ty na zastávce Západní brána, které se rozsvítí, když se blíží vůz,“ podotkl Osman.
Doplnil, že mnozí z neslyšících mohou mít také problémy se čtením psaného textu. Jsou tak dost často doslova ztraceni při různých uzavírkách a změnách v dopravě, protože si nemohou informace přečíst a ani je neslyší. „Ocenili by, kdyby byly důležité informace dostupné i v českém znakovém jazyce.“
Právě tuto věc zařadil DPMB mezi prvních dvanáct priorit při odstraňování zjištěných bariér. Letos chce otestovat překládání tiskových a jiných zpráv do českého znakového jazyka s tím, že videa budou dostupná na webu dopravního podniku a případně i sdílená s organizacemi neslyšících a nedoslýchavých.
Spolupráce s organizacemi sdružujícími lidi se smyslovým znevýhodněním byla pro výzkumníky klíčová. Pracovali hned s několika neziskovkami, protože obě skupiny obsahují celou řadu různých typů znevýhodnění a mají logicky rozdílné potřeby.
Vyrábí se haptické modely tramvají, ve vozech má přibýt hlášení o výstupu do vozovky a dopravní podnik bude víc spolupracovat s organizacemi sdružujícími lidi se smyslovým znevýhodněním.
První kroky
Z databáze podnětů vybral tým DPMB a MU 12 bariérových situací, které už v letošním roce odstraní.
Kromě výše uvedených opatření zazní například na patnácti zastávkách, kde cestující vystupují přímo do vozovky, ve vozech hlášení o této skutečnosti. Audio výstup přibude také na prodejních přepážkách s vyvolávacím lístkovým systémem tak, aby byl dostupný i pro nevidomé.
DPMB také upraví web, aby informace na něm byly dostupné všem včetně lidí se zrakovým znevýhodněním. Více zpřístupnit hodlá také objednávání služby Seniorbus pro sluchově znevýhodněné, protože aktuálně je objednání možné jen telefonicky. Dopravní podnik chce zavést i možnost textového objednávání.
Významnou součástí zpřístupňování městské hromadné dopravy lidem se smyslovým znevýhodněním je rovněž osvěta. Ta se bude týkat řidičů, kteří by měli brát v potaz, že tito lidé potřebují více času na nástup a usazení ve voze, a také na výstup či automatické otevření dveří. Osvěta se zaměří i na ostatní cestující, aby věděli, jak mohou pomoci, a dotkne se i samotných lidí se znevýhodněním. DPMB chce navázat spolupráci s organizacemi, které je sdružují, a předávat jim pravidelně informace o novinkách v dopravě.
Standardizace
Ne vše jde vyřešit rychle či najednou. Některé podněty musí dopravní podnik realizovat v dlouhodobém horizontu a některé také ve spolupráci s dalšími organizacemi. Platí to třeba pro zastávky, které nejsou v jeho přímé gesci. Na standardizaci jejich podoby se ale chce domlouvat s jejich správci tak, aby se na nich mohli lépe orientovat i cestující se zrakovým znevýhodněním.